Jsme ve městě Kayseri, je půlnoc a hledáme nějaký místo, kde můžem spát. Potkáváme policajta, který nám vysvětluje, že můžem spát kdekoliv v okolních sadech ( nebo, co to je ), ale máme s jít prý do nádražního parku, kde nás bude hlídat - paráda.
Ráno dostáváme snídani od řidiče kamionu se kterým jsme se seznámili večer, při hledání místa na spaní. Na turistických informacích se ptáme, jak se nejlépe dostat pod sopku Erciyas dagi. Prohlížíme si mešitu ( jméno sem opět zapomněl ) a městské opevnění.
Dolmušem vyrážíme pod sopku. Nemile nás překvapí hromady lidí a něco jako kemp. Nějakej kluk nám to vysvětluje, ten kemp je tu asi 3 týdny v roce, Turci sem utíkají před horkem. Na sopku však žádný z nich neleze, maximálně tak vyjedou kousek lanovkou a zase slezou dolů.
Nabíráme zásoby vody a vyrážíme. Jdeme pod lanovkou, cestou pozorujeme sviště. Dnes to rozhodně nestihnem. Budeme spát někde nahoře. Vylízáme asi tak do 3000 m.n.m. Zakládame tu tábor, je to tady naprosto ideální, neni tu nic jiného než kamení a zima. Vaříme jídlo a zcela vyčerpaní ještě za světla usínáme, to že ležíme na kamenech nikomu nevadí. V noci fouká celkem studený vítr a teplota dramaticky klesá, Martinův reklamní digitální teploměr ukázal 5 stupňů Celsiových. Nandal sem na sebe všechno oblečení a vůbec to nepomohlo, spacák ve kterym je při 20 stupních tak akorát to nějak nezvládal.
Ráno vyrážíme bez batohů a Petry k vrcholu. Fouká silný vitr. Potkáváme 3 Poláky. Jitka to asi tak v půlce vzdává. Pokračujem s Martinem. Vyčerpaní docházíme ke stěně, kterou je třeba zdolat, abychom se ocitli na vrcholu. Dá se možná vylízt, možná obejít. Martin to vzdává, já se jí snažím obejít, ale po deseti metrech se vracím zpatky, nechtěl bych spadnout dolů, asi bych těch 700 výškových metrů zdolal rychle. Poláci ( už jenom dva ) horolezí po stěně ( jestli to přežili nevím ), my se vracíme.
Skončili jsme těsně pod vrcholem, ale i tak jsme byli ve výšce tak 3800 m.n.m. Martin pak někde vyčetl, že jsme měli jít z druhý strany a na vrchol bychom v pohodě došli. Nevadí.
Nabíráme Petru a řítíme se zpátky dolů. Nacházíme celkem pěkný místo na spaní, likvidujeme nakoupené ovoce a usínáme.
Ráno se probouzíme obklíčeni svišti.