Ve středu večer se loučíme s Denisem ( recepční v Araratu ) a Istanbulem. Městskou dopravou se dostáváme na kraj Istanbulu a přicházíme na dálnici. Chceme se ještě dnes dostat kousíček za Istanbul, přespat někde v poli a ráno skutečně vyrazit domů.
Rozdělujeme se a začínáme stopovat. Za chvíli přijíždějí policajti, chvíli si s námi povídají a pak nám všem čtyřem stopují auto.
Už je tma, jsme zase rozděleni do dvojic. S Jitkou uleháme ke spánku přímo pod dálnicí.
Dopoledne bez problému dojíždíme na turecko-bulharský hranice. Za hranicema se asi tak čtyři hodiny snažíme něco stopnout, marně. Nakonec s dalšíma českou dvojicí stopujeme taxíka za 4 leva do Svilengradu. Chceme pokracovat vlakem, ale prvni vlak kamkoliv jede za osm hodin.
"Naneštěstí" na parkovišti před nádražím stojí kamion se zlínskou spzkou. Ptám se řidiče, jestli by nás nevzal přes Bulharsko. Vzal. Nakonec jedem všichni čtyři, druhá dvojka teda jen do Sofie.
Já s Jitkou až domů! Tím jsme završili sérii neuvěřitelných zážitků. Cesta proběhla celkem bez problémů, až na malý konflikt na druhých bulharských hranicích. Cestou jsme ujedli kousek nákladu ( melouny ).
V pozdním sobotním odpoledni se na dálnici u Jihlavy loučíme s Alešem a na silnici do HB si za minutku stopujeme Obryho jedoucího z práce. Za chvíli sedíme v hospodě a dáváme si pivko.
Martin a Petra měli trochu míň štěstí, skoro celou cestu jeli vlakem nebo busem a dorazili v neděli.